Nošení od narození: kolébka nebo vertikál?

Pořídili jste šátek na nošení dětí a  přemýšlíte, jestli začít kolébkou nebo vertikálním úvazem. Pojďte se se mnou tedy podívat blíže na téma „kolébka nebo vertikál„, které, jak je vidět z Vašich častých dotazů, ještě stále hýbe českým nosičským světem. Ráda Vám k němu předám vše podstatné, co dává smysl mně.

Možná že jste totiž ještě před porodem byli na kurzu vázání. Možná dokonce na několika kurzech vázání. Velmi záhy jste nejspíš zjistili, že názory na správné nošení se mezi našimi odborníky liší. A to Vás hnalo číst další a další články a knížky a navštěvovat další a další kurzy. Ani po tom všem ale nemáte v otázce jasno.

Asi Vás nepotěším (a nebo naopak ano?) informací, že tohle dilema za Vás nikdo nevyřeší, že konečně rozhodnutí je jen a jen na Vás. Nakonec, tohle je jen začátek. Témat kolem dětí, která naši společnost rozdělují na dva zcela protichůdné proudy, je totiž nespočet a během vývoje dítěte budou už jen přibývat. A čím dříve se naučíte hledat souvislosti a vnímat svůj vnitřní hlas a svou intuici, tím snadněji se Vám bude dělat každé další a další rozhodnutí.

Trocha historie nikoho nezabije

Až do doby vlády anglické královny Viktorie v letech 1837-1901 bylo v Evropě normální, že se děti nosily. Teprve královna Viktorie zavedla na svém dvoře kočárek jako prostředek pro transport dítěte. Vzhledem k absenci zpevněných cest mimo velká města se kočárek na dlouhou dobu zabydlel jen mezi vyšší vrstvou obyvatel, pro kterou byla tou dobou obvyklá distance mezi matkou a dítětem. O děti se jim staraly chůvy a kojné a kočárek se stal symbolem péče o děti ve vyšších vrstvách. A později symbolem tzv. distanční výchovy.

Někdy v té době se dle mého názoru začaly tvořit základy dosud přežívajícího (byť očividně překonaného) evropského pojetí “správné péče“ o dítě: miminko má být na rovné ploše, nemá být příliš závislé na matce, kojení ničí postavu a prsa matky (pozdější nástup umělé výživy tento trend ještě umocnil), miminko se musí naučit usínat samo, ve své postýlce a nejlépe v samostatném pokoji, aby nerušilo rodiče a nebylo na nich závislé (a bylo tudíž snadno odložitelné).

Jsou toto ale skutečně potřeby novorozence? A nebo to jsou jen přenesené potřeby těch, kteří si kdysi přáli zařadit se mezi vyšší vrstvu?

Šátky DIDYMOS- www.didymos.cz

Máme to v genech

Abychom totiž identifikovali skutečné potřeby novorozence, museli bychom zajít mnohem dál do historie. Do doby lovců a sběračů a možná dokonce ještě dál.

V tu dobu byly děti odkázány na trvalý fyzický kontakt se svými pečovateli a jejich tělo se plně adaptovalo na nošení. I krátkodobé odložení znamenalo pro dítě riziko, že nepřežije. Že je napadne predátor, zůstane někde zapomenuto, zatímco zbytek kmene odtáhne dál.

Miminka žijí stále ještě v době kamenné

Naše děti žijí po genetické stránce ještě dnes v době kamenné. Cca. 4,5 mil. let trvající adaptace na nošení nemůže být vymazána zanedbatelným počtem desetiletí nebo století, kdy rodiče své děti transportují bez tělesného kontaktu v kočárku a dávají je spát do samostatného pokoje. Při zohlednění fylogenetického vývoje předchůdců rodu Homo můžeme hovořit dokonce o 50 mil. let trvající adaptaci na nošení.

Nošenec – přizpůsobení na nošení

Jako společnost to pomalu (na můj vkus možná příliš pomalu) začínáme chápat. Prof. Dr. Bernhard Hassenstein, behaviorální biolog, pojmenoval už v roce 1970 kategorii mláďat, která se nazývá „nošenci“ a přiřadil k ní i naše děti. Navzdory tomu se stále k našim dětem chováme jako k mláďatům v hnízdě, která ale mají zcela jiné potřeby a predispozice!

Naše děti se sice kvůli velké hlavičce rodí v době, kdy hlavička ještě projde porodními cestami (jedná se o tzv. fyziologický předčasný porod), a tedy další vývoj probíhá až po narození. Přesto se ale ve srovnání s hnízdoši rodí hotové, velmi kompetentní a dobře vybavené k životu, pouze nohy nemají zatím přizpůsobené na chození, ale (světe div se) na nošení.

Reflexy

Celé tělo kojence je po anatomické i psychické stránce vyladěno na nošení ve vertikální poloze a jeho reflexy (palmární úchopový reflex – ruce, plantární úchopový reflex – nohy, reflexní přitahování nožiček, Moroův reflex aj.) umožňují se na tomto nošení aktivně podílet.

Kontaktní pláč

Jakékoliv odložení dítěte u něj často spouští tzv. kontaktní pláč, který nemá mít za výsledek nic jiného, než přivolat primárního pečovatele a zajistit si tak bezpečí na jeho těle. Ano, to je přesně ten důvod, proč se Vaše dítě vzbudí a začne plakat přesně v tom okamžiku, když je napapané, přebalené a uspané v náruči odložíte do postýlky v tichém pokoji a pomalu se snažíte vykrást do obýváku s vidinou, že teď bude několik hodin spokojeně a tiše spinkat ;-). Pokud se tak Vaše miminko chová, skutečně není rozbité, ale naopak velmi životaschopné. Právě takové mládě by si v pravěku zajistilo největší šance na přežití.

Strach z vertikální polohy je neodůvodněný, ba přímo naopak je škodlivý. Pokud totiž dítě zbavujeme z neodůvodněného strachu o páteř jeho kompetence aktivně se podílet na nošení a zcela přirozeně na těle matky nebo otce tak rozvíjet a sytit své fyzické i emocionální schopnosti a potřeby, pak děláme dítěti medvědí službu.

Jak je to s tou páteří?

Děti se rodí se zakulacenou páteří, mluvíme o tzv. totální kyfóze. Dvojité zakřivení páteře se tvoří postupně s tím, jak dítě začne držet hlavičku, lézt a chodit (pokládání na rovnou podložku tento proces neurychlí a z pohledu tvaru páteře se jeví dokonce nesmyslné).

Ani tehdy ale nemáme vyhráno, protože vývoj páteře končí teprve v pubertě a to už děti dávno na zádech nosí nesmyslně těžké aktovky (proč se bojíme přirozeného vertikálního nošení, ale pak dětem zcela běžně dáváme na záda těžkou aktovku???).

Jak zakulacená páteř, tak dvojitě zakřivená páteř mají schopnost tlumit nárazy při chůzi, takže páteř dítěte je chráněna jednak svým kyfotickým zakřivením a stejně tak i dvojitě zakřivenou páteří toho, kdo dítě na těle nese. Navíc ani dvě německé disertační práce (Tragen eines Säuglings – mehr als eine Möglichkeit des „Kindertransportes“ z 90. let od Dr. Evelin Kirkilionis a dizertační práce od Dr. Hilal Kavruk z roku 2010), které se tímto tématem zabývaly, nezjistily žádné významné odchylky vývoje páteře u nošených dětí oproti dětem nenošeným. Není mi známa žádná studie, která by prokazovala škodlivost vertikálního nošení.

Kyčle? Kyčle!

Teorii vhodnosti vertikální polohy podporuje i fakt, že vertikální poloha s podsazenýma a mírně roznoženýma nožičkama podporuje zdravý vývoj kyčlí. Národy, které takto nosí své děti od nepaměti, v podstatě neznají pojem dysplazie kyčelních kloubů. A naopak národy, které své děti balí do pevných zavinovaček a nebo je nosí nebo polohují způsobem, který neumožňuje dítěti dostatečně často přitáhnout si kolínka k bříšku, mají zvýšený počet dětí s vadným vývojem kyčlí.

Tříměsíční kolika

Nošení ve vertikální poloze ulevuje i při mnoha dětských potížích jako je reflux nebo „tříměsíční kolika“. Nošením se bříško miminka masíruje o břicho matky nebo otce a stimuluje se tak trávicí trakt, který po narození potřebuje ještě minimálně dalších 6 měsíců na dozrání. Na vnitřní straně bérců najdeme akupresurní body, které uvolňují spasmy trávicího systému – i ty jsou při nošení aktivovány. Možná že i to je důvod, proč na rozdíl od nás Afričané pojem „tříměsíční kolika“ vůbec neznají.

Další benefity vertikálního nošení

Při vertikálním nošení se dítě opírá o tělo rodiče celou plochou břicha, tedy má vliv i na termoregulaci, dýchací a krevní oběh a samozřejmě i na stimulaci taktilního systému (kůže), který je dle odborné literatury spolu s mozkem naším nejdůležitějším organickým systémem. Taktilní systém se u prenatálního miminka vyvíjí jako první a i po narození představuje dlouhou dobu hlavní médium výměny informací a vzruchů se světem. Díky taktilnímu systému získává miminko první informace o světě – jaký je, jestli teplý, jemný, měkký, příjemný, a nebo naopak studený či dokonce necitlivý a hrubý. Častou stimulací kůže dostává miminko velké množství podnětů pro svůj mozek. A mozek tyto podněty potřebuje pro své vyzrávání.

Byla by velká škoda připravit se o všechny tyto benefity vertikálního nošení jen kvůli strachu z rozmazlení miminka nebo nedůvodnému strachu o páteř.

Nošení patří mezi základní potřeby novorozence

Miminka jsou nošenci a jako taková jsou přizpůsobena na nošení ve vertikální poloze. Nošení a fyzický kontakt obecně jsou jejich PRIMÁRNÍ fyziologickou potřebou.

Nebojte se, prosím, nosit své děti hned od narození, stejně jako se je nebojíte nakrmit nebo nechat vyprázdnit. Potřeba nošení totiž není o nic podružnější než jiné základní potřeby – ba přímo naopak. To prokázaly už nechvalně známé pokusy Harryho Harlowa na opicích makak rhesus v 60. letech 20. století a je tudíž skutečně s podivem, že je význam fyzického kontaktu mláděte s matkou i v 21. století u nás stále tak málo chápán a doceňován.

A navíc, pokud by při vertikálním nošení hrozilo vážné poškození vývoje nebo páteře miminka, pak bychom se jako civilizace neměli šanci dnešního dne vůbec dožít.

Proč je vertikální nošení lepší než nošení v kolébce?

I když nošení v úvazech typu kolébka dokáže novorozenci částečně uspokojit jeho základní potřebu fyzického kontaktu s matkou a je to tedy  bez debat mnohem lepší varianta než nenosit vůbec, stále existuje pár benefitů, které má vertikální nošení oproti kolébce navíc:

• Respektuje anatomii mláďat typu nošenec a miminku umožňuje se na nošení aktivně podílet se všemi psychologickými i fyziologickými výhodami, které to přináší;
• Miminku umožňuje polohovat si podle potřeby hlavičku a ohlídat si tak dostatečný přísun vzduchu;
• Podporuje zdravý vývoj kyčelních kloubů a přirozené posilování svalů podél páteře;
• Taktilní systém (kůži) stimuluje v plném rozsahu (miminko se matky nebo otce dotýká mnohem větší plochou těla) a zajišťuje tak dostatek fyzického kontaktu s matkou/otcem;
• Stimuluje dýchací, krevní a trávicí systém a pomáhá při refluxu;
• Pomáhá efektivně s termoregulací;
• A konečně tato poloha je pohodlná i pro nosiče, protože váhu dítěte rozkládá na rozdíl od kolébky na těle rovnoměrně.

Správná poloha při vertikálním nošení

Všechny výše uvedené benefity jsou platné za předpokladu, že dodržíme fyziologickou polohu při nošení s kolínky miminka na úrovni jeho pupíku.

Jestliže teď na Vás Váš vnitřní hlas křičí, že Vám to konečně vše dává smysl a je to přesně to, co jste hledali, doporučuji Vám tento článek o správné poloze dítěte v šátku nebo nosítku při vertikálním nošení.

Přeji Vám krásné pronošené a promazlené chvilky, na které budete celý zbytek života rádi vzpomínat.