A je to tady. Deset let jsem tomu unikala, vymlouvala se a tvářila, že to neumím. Že to nezvládnu. Psát blog. Odjakživa přece raději mluvím! Proč bych měla psát zrovna blog?!?
Po deseti letech jsem už úplně umluvená a otázky přicházejí stále ty samé. Pořád dokola. Je třeba to někam posunout.
A Stáňa se svým Podnikáním z pláže je navíc tak autentická a přesvědčivá! Kruciš… Přiznávám, chytila mě na udičku…
A tak zatímco manžel běhá někde po stavbě, já se v duchu modlím, potím nové webové stránky, první články (sakra, já neumím psát stručně a krátce!) a ve skrytu duše doufám, že Vám třeba časem, až se FAKT naučím psát, třeba k něčemu budou.
Protože nosit děti je TAK PŘIROZENÉ
a otevře Vám to obzory, o kterých se Vám předtím ani nesnilo.
Jsem toho živým důkazem.
P.S.: Než jsem vytvořila úplný základ nového webu v dost intuitivním a česky hovořícím MioWebu (a ano, během procesu jsem to několikrát málem vzdala, abych se pak s vydatnou pomocí mého milovaného a nejlepšího manžela na světě (máte to taky tak?) přehrnula přes všechny technikálie), můj dvanáctiletý syn sám objevil WordPress (už to slovo mě děsí), zaregistroval se, vytvořil vlastní blogové stránky a publikoval svůj první článek. Bez jediného zaváhání, jediné otázky a naprosto bez potíží v anglickém prostředí. A výsledek navíc vypadá zcela profesionálně. No řekněte, je to spravedlivé???
Děti jsou skutečně naši největší učitelé a my bychom tak k nim měli přistupovat a více jim naslouchat!