Už se perou, už se perou, já to řikala vod začátku, že si čumáky rozbijou!!!

No fuj, dítě v klokance!

Už se zase perou!“ … Tak nějak by šlo komentovat časté dění na nosičských skupinách nejen na Facebooku. Někdo ze členů uveřejnil právě cizí fotku s dítětem v klokance, tak jak ji stihl pořídit mezi tlačením vozíku po Tescu a naháněním vlastního, stále odbíhajícího, batolete.

A reakce na sebe nenechávají dlouho čekat. Pár znechucení nad uveřejňováním fotky bez souhlasu objektu focení (asi musí být dobrý šok narazit nečekaně na svoji fotku s patřičně emočně podbarvenými komenty ve veřejné diskuzi) velmi rychle zapadne mezi desítkami pohoršení nad NEMOŽNÝMI rodiči, kteří takhle TÝRAJÍ NEBOHÉ dítě! No představte si tu HRŮZU!!!

Kola všudypřítomného syndromu „o dvě lekce napřed“ se roztáčejí naplno. Nikdy nemají dost. Pohltí vždy spolehlivě vše živé kolem a do té doby zdánlivě soudržnou komunitu rozdělí na vševědoucí hlasitou většinu a méně hlasitou nesouhlasící menšinu.

Jsme nepoučitelní. Tento jev se s železnou pravidelností totiž vrací. Určitě jste na něj už taky narazili. Facebook je ho plný. Vlastně se netýká jen nošení dětí, ale zrovna tak látkových plenek, bezplenkovky, společného spaní a spousty dalších stále kontroverzních témat. Nejzajímavější (i když zcela pochopitelné) na něm je, že se pokaždé nejvíce rozhorlují ti, kteří sami teprve před nedávnem nazuli nosičské (látkové, bezplenkové a nevím jaké) boty.

Tyto ale naprosto zbytečné boje mají něco společného – nikdy totiž NEMAJÍ VÍTĚZE. Jen samé poražené. Nikomu nepomáhají, nikomu neprospívají, pouze poškozují a všechny a všechno kolem sebe otráví jako zkažená voda. CHÁPETE to?!?

Jakékoliv nošení dítěte je lepší než žádné nošení

Milé (spolu)nosnice, co se třeba na věc zkusit podívat z úplně jiného úhlu? Vždyť Vy přece víte, jak důležité je nošení dítěte na těle, které mu zprostředkovává bazální jistotuuspokojuje hlad miminka po fyzickém kontaktu. Vy přece víte i to, že klokanka je tak nepohodlná i pro nosiče, že v ní nikdo nevydrží nosit dlouhé hodiny tak jako v šátku nebo dobrém ergonomickém nosítku.

Proč Vás stále znovu a znovu pohoršují děti v klokankách, když desítky dětí v kočárcích (většinou také čelem od rodiče), které denně míjíte a v nichž své děti také leckdy vozíte, a neméně tolik miminek v samostatných pokojíčcích a postýlkách Vás nechávají naprosto chladnými? Napadlo Vás někdy zamyslet se nad tím, co a proč přejímáme jako normu?

Věřte mi, že každý rodič, až na opravdu ojedinělé asociální výjimky, totiž chce to nejlepší pro své dítě. Žádný rodič nebude své dítě vědomě poškozovat. Tedy je to pouze o tom, jaké informace se k rodiči dostaly a v žádném případě to nevypovídá nic o rodiči jako takovém nebo jeho vztahu k dítěti. Můžeme a měli bychom měnit obecnou povědomost o nošení dětí a potřebách miminkek, ale nevyžádané poučování a drbání cizích rodičů na Facebooku není na místě.

Co kdybychom se naučily (pánové prominou, tady jde opravdu především o nás ženy) si při příštím setkání maximálně v duchu povzdechnout nad vlastními tématy, která se nám tímto setkáním otevřela, a jen jsme si pro sebe pošeptaly:

Prima, další miminko, které může být u mámy/ u táty na těle. Které smí dýchat jejich vůni a slyšet tlukot jejich srdce a sdílet s nimi jejich perspektivu.

Nebylo by nám všem lépe?

Šátky Didymos - www.didymos.cz

Šátky DIDYMOS – www.didymos.cz

Daniela Šmolíková
Už 12 let pomáhám ženám projít leckdy náročnými začátky po porodu, tak aby dokázaly rychle navázat spojení se svou mateřskou intuicí, porozuměly potřebám miminka a začaly si mateřství užívat plnými doušky.
Jsem expertka na nošení dětí, průvodkyně mateřstvím a rodičovstvím, certifikovaná lektorka nošení dětí německých škol DIDYMOS a Die Trageschule Dresden a výhradní dovozce šátků DIDYMOS do České republiky a na Slovensko. Přečtěte si můj příběh nebo si stáhněte e-book zdarma.
Komentáře