Z internetu, knih, různých příruček i úst odborníků se na nás hrnou tuny různých pravd a zaručených metod, jak pečovat o naše dítě. Jak je uspat, kam je dávat spát, jak s ním manipulovat (brrr, z toho výrazu mám vždy husí kůži), jak kojit nebo nekojit a které umělé mléko je to nejlepší. Jak s ním cvičit, které plenky mu dát, jak je nosit, jak dlouho, jak často a v jaké poloze, v jakém šátku, s jakou příměsí a s jakou gramáží. Péče o dítě je snad nejčastěji skloňovaných spojením nejen na internetu.
Prozradím Vám jedno tajemství – naštěstí (nebo naneštěstí?) žádná univerzální pravda neexistuje.
Stejně jako neexistuje prototyp rodiče a dítěte. Každý jsme tak jedinečný, s jinými zkušenostmi, jinými potřebami, jinými preferencemi. Čím dříve to jako rodiči pochopíme, tím dříve se nám uleví. Pak už totiž můžeme následovat jednoho jediného rádce – SEBE. Své srdce, svůj rozum a své svědomí. Protože rozhodnutí děláme my a my si za ně neseme i zodpovědnost. Nikdo třetí za nás naše dilemata nevyřeší.
A proto, až zas jednou nebudete vědět a budete pochybovat, zkuste se jen krátce ponořit do vlastního nitra. Představte si pustý ostrov, na kterém jste právě se svým miminkem ztroskotali. Bez příruček, bez internetu a bez dobrých rad.
Jediným expertem na své dítě jste totiž Vy – jeho rodiče. Žádná instituce ani autorita z Vás tento dar a zároveň zodpovědnost nesejme.
Mateřství a rodičovství je o převzetí zodpovědnosti. Je to velká škola života. Každý den jsme nuceni dělat nová a nová rozhodnutí, tentokrát už nejen za sebe, ale především za naše děti. Dokonce i pokud se rozhodneme řídit se radami zvenčí, která s námi nerezonují, a tedy nerozhodovat se, i to je rozhodnutí. Zkusme proto naše rozhodnutí dělat raději vědomě…